Jak jsme se rozhodli jet vlakem (píše Katka)

Uz asi po dvou dnech jsme zjistili, ze nas itinerar je dost napnuty a diky vedru a jezdeni po vedlejsich cestach jsme se dostali trochu do skluzu. Prece jen kazdy den jet 90, to opravdu nejde. A tak se zrodil plan, ze dvoudenni zpozdeni dozeneme prejezdem vlakem. Aspon si vyzkousime jak na tom jsou indicke zeleznice s kolem ve vlaku.
Zacali jsme se na tuto komplikovanou zalezitost pripravovat uz na nadrazi v Cidambaranu, kam jsem sla na vyzvedy, jak to tady funguje. Po peti minutach zmateneho pobihani a vyptavani jsme zjistili pouze bike is no problem a tak nas to dohnalo K navsteve prilehleho likershopu, kde jsme se nad lahvi dobre nevychlazeneho super strong kingfishera usnesli, ze to zkusime zase zitra na jinem nadrazi.
Druhy pokus jsme podnikli na nadrazi v Kumbakonamu. Tam uz jsem byla odvaznejsi a sla jsem rovnou k okynku computer reservation system. Ve fronte jsme byli asi ctyri, poctive cekam az na me prijde rada, najednou se pririti obtloustla Indka a nacpe svoji tlustou zadnici prede me. nevericne ziram ale na nejaky vetsi souboj se necitim. Jakmile se dostane k okynku, okamzite se za ni vmackne dalsi Indka a ja jsem porad na konci fronty. Pochopila jsem, ze tady "dodrzujte bezpecnou vzdalenost" rozhodne neplati, a pritiskavam se na zada zeny prede mnou. Jen at si uzije spocenou belosku prilepenou na sobe. Konecne na me prijde rada. Potrebujeme jet vlakem do Kodaikanal road, rikam...nasleduje zabimbani hlavou. Potrebuju dva listky do Kodaikanal Road, opakuji. Opet zabimbani hlavou a odpoved, ktere nerozumim, jenom zachytim cislovku 12:40. Ok ok 12:40 beru. Bimba hlavou a povida, to musite k okynku no reservetions. Aha, tak diky. Vesele bimba a ja odchazim.
U okynka no reservations neni zadna fronta. Trochu podezrele. Chlapik mi povida, ze listky mi muze prodat dve hodiny pred odjezdem vlaku. Asi napopaty pochopim, co mi to rika. Ok, vlakem chceme jet zitra, tak to dnes vecer zkusime na dalsim nadrazi. Nejak se mi ta informace nezda, vsichni turisti i pruvodci tvrdi, ze je potreba si mista rezervovat dopredu.
Na nadrazi v Tanjavaru opet vystojim frontu. Uz to jde rychlejc, protoze uz se umim prilepit, a tak me predbehli asi jenom dva, kteri na to sli zaludne z boku. Pani za mrizi opet bimba a rika ze vlak jede zitra v 8 rano. Super super, to je lepsi nez jsem cekala. To budeme mit po vystoupeni v Kodaikan Rpad jeste dost casu dojet na kole nekam do hotelu. Usmivam se na ni a rikam ze chci dva listky. Na prepravu kol nemam odvahu se ptat. Spoliham ze nas proste nevyhodi protoze jsme turisti a navic bilya ze ty kola nekam nacpem. Pani mi strci do ruky papir a posle pryc, ze ho musim nejdriv vyplnit. A nadiktuje mi cislo vlaku. To je ohromne dulezoty udaj, protoze tady kdyz nevite cislo vlaku tak jste v haji. S usmevem bezǐ ven kde si beru nase pasy, napisu na formular jmena, cislo vlaku, odkud a kam jedeme a zase bezim dovnitr znovu stat frontu. Mezitim se pracovnik za mrizi zmenil a ted na me, pote co se dostanu k okynku, bimba muz. Cpu mu muj vyplneny formular se slovy ze chci dva listky. Zacne neco tukat do pocitace, vypada to velmi nadejne. Najednou mi vrati formular a pta se proc jsem tam napsala misto odjezdu Tanjavur, kdyz ten blak jede z Trichy. Rikam: no protoze jsme ted v Tanjavuru a chci jet z Tanjavuru. Bimba o neco rychleji. Vlak jede z trichy. Jestli chcete jet z tanjavuru bezte do okynka no reserevations. Aha, ok.
U okynka no reservations mi pani povida, vlak do Kodaikanalroad nejede, jen do nejbliizsi stanice Dindigul. Aha tak dva listky prosim, bimba, prijdte dve hodiny pred odjezdem. Aha a kdy to jede? Zitra 12:45. Aha, tak jo. Nezbyvy nez co nejrychleji najit liker shop.